Vzpomínky | Století minulé II.

V této sekci uvidíte:   - Největší tragédie našeho parašutismu
                                       - Barevné fotografie z činnosti 1973 - 1998
                                 - Teoretická příprava před 50-ti lety
                                 - Publikace ze života aeroklubů a odborů

Největší tragédie našeho parašutismu.

Svoji spolupráci s ASD Dukla Prostějov, v době své aktivní činnosti popisuji dosti podrobně ve své knížce (a CD) "Otrokem parašutismu". Nikdo ze starší generace parašutistů a příznivců však jistě nezapomene na 21. září 1972 - doslova a do písmene - na nejjčernější den všech sportovců a příznivců letectví a parašutismu. V tento smutný den došlo v Bulharsku - Kondofrei k obrovskému neštěstí, když do autobusu s naší armádní, ale i státní reprezentací na nechráněném železničním přejezdu v husté mlze naráží rychlík.........

Pět sportovců umírá na místě, dalších šest při převozu do nemocnice. Z neuvěřitelným štěstím, ale velmi těžkým zraněním přežili tuto katastrofu dva naši závodníci - Ivan Hoššo a Bedřich Chudoba.

S velkým smutkem a hlubokou úctou vzpomínám na všechny kamarády, které jsem osobně dobře znal.......

Zde komentáře netřeba ........

Stručná, ale nekompromisně krutá zpráva v tisku ohromila čs.veřejnost .........

Památník čs.reprezentantů v areálu současné Dukly Prostějov je pečlivě ošetřován mladými - ale taktéž špičkovými sportovci.

zms. Ivan Hoššo ms. Bedřich Chudoba

Díváte se do tváří dvou vynikajících sportovců, kteří jako jediní, výše popsanou tragédii přežili, a po dlouhém, náročném léčení a rehabilitaci nejen že nezanevřeli na tento sport, ale nadále aktivně v parašutismu pracovali. Zastávali náročné odborné funkce ve výsadkové službě letectva a významně se podíleli na výchově mladých specialistů.

Skvělí "kluci" a kamarádi jsou dnes již oba v zaslouženém důchodu, v době tragédie však bylo Ivanovi 24 a Bedřichovi 32 let. Nutno dodat, že Ivan byl i po nehodě platným členem čs.reprezentace, je mistrem světa, dodnes aktivním parašutistou a úspěšným trenérem ženského reprezentačního týmu.

Takže "kluci" , díky za reprezentaci a do 100 let už jen dobré zdraví .......................

Následující fotografie jsou zhotoveny z diapozitivů kvalitou taktéž neoslňují - bohužel.

Stále však platí, že většina aktérů jsou v současnosti zasloužilí dědečkové a zasloužilé babičky
a ostatní se na tuto roli pečlivě připravují.

A ještě několik přefocených obrázků.

Na nejvyšší horu Beskyd jsme seskočili v říjnu 1991.... Před léty v Kunovicích....

ASD Dukla v roce 1991. Zleva: Jurča, Wantula, Martaus, Šlambor,
Vedmoch, Koribský, Vach, Prázdný, Hovorka, Zítka, Pavlata, Vacek, Gečnuk

Prostějov 1993. Zleva: J.Leitner, J.Kříž, M.Jurča, T.Grulich,
Pěčková, Tanečková, Moudrá

   Připravujeme seskok z větroně L-13. Září 1994.                      Ta babička vpravo je pilot Svaťa Kaspar....
   Zleva: Jurča,Kaspar, Chlachula,Brož,Rogl

                        Byl tam průvan - končím....                                           Šle na kalhotách podle poslední módy....
                                                                                                                                    Vnuk Patriček s babičkou v roce 1995


                                    Studený odchov.... Opravdu móóóc stateční sportovci....


                              Bude to nefalšovaný první seskok.... U památníku zms. Gustava Koubka
                        I.Šimek a M.Žárský v roce 1997                                                                Kroměříž 24.7.1998